Zatímco sociální role žen zažívá v posledním století vývoj a posun od jejího tradičního pojetí, o negativních dopadech role muže (na sebe sama) se v běžné společnosti příliš nemluví. Velmi palčivou oblastí je přitom negativní vztah mužů k vlastnímu zdraví (a zejména zdraví mentálnímu), který nejenže leží v pozadí mnoha dalších problematik, ale především se podílí na faktu, že muži v západní společnosti umírají předčasně a ve srovnání se ženami v drtivé převaze vlastní rukou. Práce se zabývá projevy tradiční maskulinity, které ve vztahu mužů k mentálnímu zdraví hrají roli, především vztahem maskulinity a feminity, jejichž tradiční vymezení „buď anebo“ napomáhá vytvářet negativní postoje mužů k péči o sebe sama. V souvislosti s tímto vztahem je jako názorný příklad rozebrána depresivní porucha, u které lze přímo sledovat působení negativ maskulinní role spojeného s odmítáním vlastností feminity. Na závěr je pohlíženo, jakou roli může hrát vše zmíněné ve vztahu k mužské sebevražednosti.

Práce se zabývá tématikou domova a jeho nekonvenčními podobami. Cílem je odhalit emoční a citové souvislosti domova, které jsou zkoumány v kontextu bezdomovců, tedy lidí bez materiální složky domova. Domov je vnímán jako výtvor člověka, který pak zpětně člověka ovlivňuje a formuje. V první části práce je představena konvenční podoba domova, která počítá s jeho jasným místním vymezením. Do dané lokace se pak promítají jedincovy vzpomínky, emoce a city. Hlavními aspekty konvenčního i nekonvenčního domova jsou prostorovost a časovost, práce se tedy zabývá denními rituály bezdomovců a jejich trasami, které jsou v podstatě neměnné. Zároveň také zmiňuje promítání citů a emocí bezdomovců do daných míst a tedy tvorbu „domova“ v širokém kontextu města. V neposlední řadě text také upozorňuje na důležitost vztahů s blízkými přáteli či rodinou, které také dotvářejí domovskou atmosféru. V důsledku popsaných emočních souvislostí domova práce nastiňuje jeho důležitost a představuje jeho roli v životě člověka.

Práce se zabývá životní situací osob, které ukončily výkon trestu odnětí svobody a vrací se na pracovní trh. V první části je analyzováno postavení bývalých vězňů a největší překážky na jejich cestě za získáním zaměstnání. Zohledněny jsou sociální a ekonomické faktory. V druhé části textu autor hledá efektivní způsoby, jak úspěšnost propuštěných osob zvýšit. Dochází k závěru, že nejvíce negativními faktory jsou existence záznamu v Rejstříku trestů, vysoká zadluženost a špatné pracovní návyky. Mezi opatřeními, která zaměstnanost ex-vězňů zvyšují, vyniká především asistence neziskových organizací během přijímacích řízení.