Úvod

Jedním z nesporných účelů státního aparátu je ochrana obyvatel, a to nejen před vnějším nepřítelem, ale i před domácí kriminalitou. Při laickém pohledu se může zdát, že role státu ve vztahu ke kriminalitě spočívá pouze v odhalování a následném trestání pachatelů. Při bližším zkoumání ale nevyhnutelně zjistíme, že provinilcům je nutné věnovat pozornosti daleko více. V moderní společnosti není odnětí svobody chápáno pouze jako forma trestu, ale jako nápravný proces, po jehož dokončení by se odsouzený měl vrátit ke spořádanému životu (Marešová, Blatníková, Kolutan, Martinková, Štěchová, & Tamchyna, 2011).

Jak si ukážeme, samotná hrozba trestem k omezení kriminality nestačí. Smutným faktem je, že v České republice se většina propuštěných do vězení po určité době vrátí (Tomášek, Faridová, Kostelníková, Přesličková, Rozum, & Zhřívalová, 2017). Náklady na provoz věznic přitom nejsou vůbec malé – za rok 2016 činily v přepočtu na jednoho vězně 330 000 Kč (Drchal, 2016). Z této skutečnosti je patrné, že samotné umístění kriminálníků do vězení společnosti příliš velký užitek nepřináší, protože ta musí na odsouzené vynakládat nemalé finanční prostředky.

Z tohoto důvodu je nutné zajímat se o to, jaká opatření mohou vést ke snížení velikosti vězeňské populace. V této práci vysvětlím, jak zásadní roli hraje nalezení stálého zaměstnání a jak komplikované je toho dosáhnout. Budu se zabývat různými faktory, které hledání práce ovlivňují, a pokusím se nalézt také způsoby, jak úspěšnost bývalých vězňů v tomto ohledu zvýšit.

Postavení na trhu práce

V této kapitole budu analyzovat faktory, které šance ex-vězňů na získání zaměstnání významně ovlivňují. Vycházet budu především z výsledků studie, kterou v letech 2016 a 2017 provedl Institut pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP). Tato studie je zatím nejaktuálnějším a zároveň nejrozsáhlejším zdrojem informací k tématu. Při výzkumu byly mimo jiné zjišťovány názory pracovníků, kteří se zaměstnáváním bývalých vězňů profesně zabývají. Patří sem jednak sociální pracovníci ve věznicích, dále vedoucí středisek Probační a mediační služby, sociální kurátoři a zaměstnanci kontaktních center Úřadu práce.

Trestní minulost

Za nejvýznamnější překážku při hledání zaměstnání zmínění pracovníci považují samotný záznam v Rejstříku trestů (Tomášek et al., 2017). Není příliš překvapivé, že ten pro zaměstnavatele představuje varovný signál, že uchazeč o práci může být problémový. Z jiného výzkumu, který v roce 2015 provedla společnost LMC (provozovatel webových portálů určených pro pracovní inzerci), vyplývá, že téměř polovina zaměstnavatelů v Česku požaduje po uchazečích výpis z Rejstříku trestů bez ohledu na povahu nabízené pozice („Ze šikmé plochy zpět do práce“, n.d.).

Podle našeho právního řádu přitom tento požadavek může být v určitých případech diskriminační ­ v přijímacím řízení je nutné vždy posoudit, jestli je skutečně nezbytný. Obecně platí, že zaměstnavatel smí zjišťovat pouze ty informace, které přímo souvisí s uzavřením pracovního vztahu a posouzení uchazečových schopností. Úřad veřejného ochránce práv (ombudsmana) k tomuto problému vydal v roce 2011 stanovisko, kde mimo jiné uvádí, že „pro naprostou většinu nekvalifikovaných manuálních prací je požadavek bezúhonnosti neadekvátní“ („doporučení ochránce“, 2011, s. 1). Pro úplnost ale dodám, že existují i takové profese, u kterých je jejich vykonávání doložením trestní bezúhonnosti naopak ze zákona podmíněno – zde ochránce práv (2011) uvádí například pedagogy nebo policisty.

Důvodem, proč zaměstnavatelé tak často odmítají osoby s trestní minulostí, jsou nejčastěji obavy z krádeží ve firmě. Aktivistka Jocelyn Hillman z britské organizace Working Chance to komentuje konstatováním, že mnohé z těchto firem přesto přiznávají, že se jim určitá část zboží ze skladů ztrácí zcela běžně. Pravděpodobně u nich tedy zloději zaměstnáni jsou, jen je zatím při činu nikdo nepřistihl (podle Kutarňová, n.d.).

V posledních letech některé firmy tento požadavek zmírňují. Důvodem jsou především ekonomické trendy – česká ekonomika je v dobré kondici a nezaměstnanost rekordně nízká, zatímco volných pracovních míst je naopak velké množství. Firmy tak mají značné problémy najít zaměstnance jak na odborné, tak i na nepříliš kvalifikované pozice. Zrušení nebo zmírnění požadavku na čistý výpis z rejstříku trestů jim tento problém pomáhá řešit (Paulenková, 2017).

Osobní finance

Za druhou nejvýznamnější překážku při hledání zaměstnání považují experti oslovení během výzkumu IKSP vysokou zadluženost propuštěných a s tím související exekuce (Tomášek et al., 2017). Na první pohled by se mohlo zdát, že tato skutečnost by měla ex-vězně motivovat k co nejusilovnější práci, aby své dluhy co nejrychleji splatili. V praxi to ale může jejich motivaci naopak snižovat. Čistý příjem z legálního zaměstnání je totiž snížen o částky stržené za účelem splácení dluhů. Finance, které pak zaměstnanci zbydou, často nestačí ani na zajištění základních životních potřeb. Z výpovědí sociálních pracovníků navíc plyne, že výše minimální mzdy není v České republice o moc větší než výše sociálních dávek, které je možné získat i bez práce (Tomášek et al., 2017).

Za těchto okolností je bohužel pro mnoho dlužníků výhodnější se legálnímu zaměstnání vyhýbat, pobírat sociální dávky a pracovat „načerno“ (Tomášek et al., 2017). Problematika se tímto stává složitější – není možné bývalé vězně dělit pouze na pracující a nepracující. Člověk pracující „načerno“ k řešení problému příliš nepřispívá.

Vztah k práci

Výkon trestu odnětí svobody bývá doprovázen tzv. „prizonizací“. Jedná se o jev, kdy dlouhodobý pobyt v drsném vězeňském prostředí způsobuje, že odsouzení si odvyknou způsobu života většinové společnosti. Výsledkem pak není jen ztráta pracovních návyků. Po svém propuštění ex-vězni mnohdy téměř nejsou schopni žít nekriminálním způsobem (Štěchová, Večerka, Holas, & Neumann, 1997).

Významným faktorem je i to, že při výkonu trestu se velká část vězňů žádné pracovní činnosti nevěnuje, ačkoli dle zákona povinnost pracovat mají. V praxi ale tato povinnost velmi často není dodržena, což může mít více důvodů. Vězni mají právo práci odmítnout, pokud by měla být vykonávána pro soukromého zaměstnavatele. Vhodnou práci pro státní instituci (což může být i samotná věznice) se mnohdy nedaří najít. Dalším důvodem pochopitelně mohou být i zdravotní problémy, ať už skutečné nebo jen předstírané (Tomášek et al., 2017).

Další faktory

Pravděpodobnost získání legálního zaměstnání mohou propuštěným vězňům snižovat i další faktory, o kterých se nyní stručně zmíním. Patří sem nedostatečné vzdělání a odborná kvalifikace, nefunkční sociální zázemí (bydlení, rodinné vztahy), dále užívání drog nebo zdravotní problémy. U příslušníků romského etnika pak hrají roli i široce rozšířené předsudky, které se samozřejmě netýkají jen propuštěných vězňů (Tomášek et al., 2017).

Tyto skutečnosti bychom jistě neměli přehlížet ani bagatelizovat, nicméně v kontrastu s jevy popisovanými v předchozích podkapitolách je zřejmé, že jejich význam není tak velký. Záznam v Rejstříku trestů, častá finanční nevýhodnost legálního zaměstnání a negativní vztah k práci jsou faktory, díky kterým se faktory z předchozího odstavce stávají „druhořadými“. Významněji se totiž mohou projevit až ve chvíli, kdy jsou tři hlavní překážky překonány.

Možné způsoby pomoci

Činnost státních institucí

V oblasti zaměstnanosti lidí s kriminální minulostí se angažuje více institucí. Preventivní opatření probíhají již během výkonu trestu. Ve věznicích působí sociální pracovníci, kteří se snaží motivovat k práci, poskytují poradenské služby v oblasti přípravy na život po propuštění a asistují s případným zařazením do rekvalifikačních kurzů (Tomášek et al., 2017).

Asistenci propuštěným osobám poskytují především pracovníci Úřadu práce. Využívané metody jsou souhrnně označovány jako Aktivní politika zaměstnanosti (APZ) a patří mezi ně přidělování veřejně prospěšných prací, podpora společensky účelných pracovních míst, rekvalifikační kurzy, příspěvky na mzdu a další (Tomášek et al., 2017).

Při nedávném výzkumu IKSP (Tomášek et al., 2017) byli odborníci pracující s bývalými vězni dotázáni, jaké vidí v současném systému politiky zaměstnanosti nedostatky a jaká opatření navrhují za účelem jejich odstranění. Nejčastěji respondenti navrhovali zvýšení míry zaměstnanosti již během výkonu trestu, mimo jiné zrušením práva vězňů na odmítnutí práce pro soukromý subjekt a zvýšením odměny, která je v současnosti výrazně nižší než minimální mzda. Současně by mělo být rozšířeno jejich vzdělávání nejen ve smyslu pracovních dovedností, ale také rozvoje schopnosti zaměstnání získat (psaní životopisu apod.).

Mezi dalšími návrhy bylo poradenství v oblasti financí a vytipovávání konkrétních volných pozic pro jednotlivé propouštěné vězně. Motivace zaměstnavatelů by měla být zvýšena zavedením povinnosti zaměstnat určitý počet ex-vězňů, nebo alespoň intenzivnějším dotováním obsazovaných pozic (Tomášek et al., 2017). U tohoto návrhu můžeme nalézt jistý rozpor se závěry výzkumu, který téměř ve stejné době provedla společnost LMC mezi 241 zaměstnavateli z celé ČR. Mezi dotázanými byli i ti, kteří bývalé trestance již zaměstnávají a z nich pouze desetina uvedla, že dotace od Úřadu práce využívá, většina ostatních o tom pak ani neuvažuje („Ze šikmé plochy zpět do práce“, n.d.). Zde je nutné upozornit, že LMC není primárně vědeckou institucí a nezveřejňuje podrobnou metodiku výzkumu. Jeho výsledky proto nelze s jistotou považovat za reprezentativní. Přesto se ale nabízí otázka, zda jsou dotace pro zaměstnavatele skutečně motivujícím faktorem. Pokud se zaměstnavatel obává, že se bývalý vězeň bude ve firmě dopouštět další kriminality, nemusí svůj postoj kvůli státnímu příspěvku měnit.

Nakonec bych zmínil i návrh na rozšíření působnosti tzv. „domů na půl cesty“, které dnes slouží převážně mladým lidem do 26 let opouštějícím ústavní péči (Tomášek et al., 2017). Ty by měly propuštěným vězňům poskytovat nejen ubytování, ale především zázemí pro úspěšnou resocializaci, které je zajištěné neustálým kontaktem se sociálními pracovníky („Dům na půl cesty“, n.d.).

Kolektiv Jana Tomáška na základě své studie (2017) dospěl k názoru, že nedostatkem současného systému je mimo jiné nedostatečná komunikace mezi jednotlivými institucemi.

Příklad činnosti neziskové organizace

Nejen s hledáním práce pomáhají propuštěným vězňům některé neziskové organizace. Nejvýznamnější z nich je Rubikon Centrum, které se věnuje širokému spektru činností, mezi něž patří přímá pomoc konkrétním osobám, služby pro státní správu a firmy i osvětové projekty.

V oblasti zaměstnávání organizace provozuje pracovní agenturu, která ex-vězňům pomáhá s hledáním vhodné pracovní pozice a asistuje v průběhu celého přijímacího řízení. Mezi podpůrné projekty patří tzv. „pohovory nanečisto“ – neformální setkávání klientů agentury s potenciálními zaměstnavateli. Smyslem je především trénink na skutečné pohovory, během nichž uchazeči musí být schopni své dovednosti „prodat“. Velmi pozitivní skutečností je fakt, že někteří klienti s trestní minulostí si zaměstnání úspěšně najdou již na těchto akcích, a to i přesto, že jejich oficiálním účelem je skutečně pouze trénink příslušných dovedností („Pohovory nanečisto“, n.d.).

Jak jsem již zmiňoval, zaměstnavatelé mají často z trestaných lidí obavy. Pracovní agentura Centra Rubikon tyto obavy zmenšuje, protože nabízí záruku, že jimi doporučené osoby prošly určitým resocializačním procesem. Zaměstnavatelům jsou dále poskytována školení v oblasti metod práce s lidmi majícími kriminální minulost („Pracovní agentura Rubikon“, n.d.).

Mezi osvětové projekty patří od roku 2016 především běžecký závod „Yellow Ribbon Run – Uteč předsudkům“, jehož smyslem je rozšířit obecné povědomí o problému s obtížnou životní situací propuštěných vězňů.

Příklad dobré firemní praxe

Na trhu práce je ochota zaměstnat osoby s trestní minulostí stále spíše výjimkou, pro některé firmy je to však poměrně běžná praxe. Příkladem je společnost Arriva, působící v oblasti osobní dopravy. Během několika posledních let poskytla pracovní místo zhruba dvaceti lidem se záznamy v Rejstříku trestů, přičemž mimo jiné spolupracuje s výše zmíněným Centrem Rubikon. Zástupce firmy v rozhovoru pro Hospodářské noviny uvedl, že s lidmi s trestní minulostí mají dobré zkušenosti. Výpis z rejstříku po uchazečích přesto žádají, nicméně pouze z informativních důvodů (Paulenková, 2017).

Závěr

Ve své práci jsem se pokusil popsat problematiku zaměstnávání osob po výkonu trestu odnětí svobody. Na trhu práce patří k nejvíce ohroženým skupinám. Ačkoli se při laickém pohledu může zdát toto téma nedůležité, statistické údaje jasně vypovídají o tom, že zaměstnanost má velký efekt v prevenci recidivy, která stojí celou společnost nemalé finanční prostředky.

Sociální stigma, které se k trestní minulosti váže, se výrazně projevuje v požadavcích, které zaměstnavatelé často bezdůvodně kladou na uchazeče o zaměstnání. Zároveň je však třeba nepřehlížet ani fakt, že pracovní návyky bývalých vězňů často skutečně brání svěření některých náročnějších a zodpovědnějších úkolů. Nicméně tento fakt by neměl být zobecňován na všechny pozice.

Osoby s trestní minulostí mezi námi žijí a pravděpodobně také vždy žít budou, proto bychom tuto problematiku neměli přehlížet ani zlehčovat.

 

Bibliografie:

• Drchal, V. (2016, 13. března) V Česku se rychle plní věznice, jeden trestanec ročně stojí 330 tisíc. Dostupné online na https://www.euro.cz/archiv/v-cesku-se-rychle-plni-veznice-jeden-trestanec-rocne-stoji-330-tisic-1275217
• Dům na půl cesty. (n.d.). In Slovník sociálního zabezpečení MPSV. Získáno 30.1.2018 z http://slovnik.mpsv.cz/dum-na-pul-cesty.html
• Kutarňová, J. (n.d.). Zaměstnáte člověka s trestní minulostí? Získáno 29. Ledna 2018 z https://www.lmc.eu/cs/zamestnate-cloveka-s-trestni-minulosti/
• Marešová, A., Blatníková, Š., Kolutan, P., Martinková, M., Štěchová, M., &Tamchyna, M. (2011). Kriminální recidiva a recidivisté (charakteristika, projevy, možnosti trestní justice). Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci.
• Paulenková, K. (2017, 9. září). Firmy se již tolik nebojí přijmout bývalé vězně či lidi s podmínkou. Nutí je k tomu i nedostatek kandidátů. Hospodářské noviny. Dostupné online na https://archiv.ihned.cz/c1-65882870-firmy-se-jiz-tolik-neboji-prijmout-byvale-vezne-ci-lidi-s-podminkou
• Pohovory nanečisto. (n.d.). Získáno 29.1.2018 z http://www.rubikoncentrum.cz/pohovory-nanecisto/
• Pracovní agentura Rubikon. (n.d.). Získáno 29.1.2018 z http://www.rubikoncentrum.cz/ pracovni- agentura-rubikon/
• Rozum, J., Tomášek, J. Vlach, J., Háková, L. (2016). Efektivita trestní politiky z pohledu recidivy. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci.
• Štěchová, M., Večerka, K., Holas, J., Neumann, J. (1997). Prevence kriminality v teorii a praxi. Praha: Themis.
• Tomášek, J., Faridová, P., Kostelníková, Z., Přesličková, H., Rozum, J., & Zhřívalová, P. (2017). Zaměstnání jako faktor desistence. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci.
• Varvařovský, P. (2011). Doporučení ochránce k požadavku výpisu z rejstříku trestů jako určujícímu kritériu pro přijetí do zaměstnání. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv.
• Výzkum veřejného ochránce práv – projevy diskriminace v pracovní inzerci. (2011). Brno: Kancelář veřejného ochránce práv.
• Ze šikmé plochy zpět do práce. (n.d.). Získáno 31.1.2018 z https://www.lmc.eu/cs/ze-sikme-plochy-zpet-do-prace/