Mezi smutnými zprávami se bohužel najdou i takové, které takříkajíc tnou do živého a působí opravdovou bolest. K takovým patří i zpráva o odchodu dr. Jiřiny Šiklové z tohoto světa. V této souvislosti nestačí jenom vzpomenout, že tvořila významnou část dvojice mladých asistentů usilujících o obnovu výuky sociologie na FF UK v šedesátých letech a sama rozvíjela sociologii mládeže. Jiřina Šiklová totiž záhy přesáhla hranice oboru a po sametové revoluci významně přispěla k založení dalších disciplín, jakými jsou sociální práce nebo gender-studies. V nelehkém mezidobí mezi zakladatelskými periodami se stala aktivní součástí disentu, přitom aktivně, i když poněkud utajeně působila i v rovině odborné v oblasti na pomezí sociologie rodiny a medicíny, samozřejmě pokud jí to režim umožňoval. Měl jsem shodou okolností téměř z první ruky svědectví o zásahu bezpečnosti na jejím tehdejším pracovišti i o její velké osobní odvaze, nadhledu a statečnosti. Tyto vlastnosti ovšem prokazovala v průběhu celého svého života, tedy i v dobách porevolučních, kdy se díky svým kritickým a zásadovým postojům dostávala do hledáčku anonymních a vlastně v porovnání s estébáky neméně nenávistných hejtrů. Jistě nechtíc a bez vlastního přičinění se tak stala symbolem odkazu hodnot sametové revoluce, jakýmsi synonymem bytostně demokratického, kritického a nekonjunkturalistického myšlení. Stejně jako řada lidí oceňovala její životní nadhled, skromnost, neochotu schovávat se za dřívější těžce vydobyté zásluhy, a v neposlední řadě také skvělý smysl pro humor, jiné musely dráždit její nezávislost, rozhled přesahující hranice české kotliny, vzdělání a kritický racionální úsudek. Jiřina Šiklová se svým založením vlastně nikdy nestala součástí systému, neboť byla schopna plnit zásadní roli moderní intelektuálky, která disponuje potřebnou analytickou schopností nalézat kořeny věcí, která se nevyhýbá střetům, jde-li o věc, která nedá přednost povrchnímu kompromisu, natož pak osobnímu zájmu. Přitom ale vždy stála na straně obyčejných lidí, kterým dokázala porozumět a které jistě dokázala oslovit i řadou svých pozoruhodných knížek.

Z každého setkání s touto výjimečnou osobností si člověk odnášel kus optimismu, kus životní moudrosti a neutuchajícího elánu. Zvykli jsme si na to, že lidé jako ona tvoří základ kategorie zvané zoon politikon, i když se nepohybuje zrovna ve světle reflektorů. O to více jsme si pak vážili toho, když mezi mnoha svými aktivitami stihla třeba zasedání oborové rady sociologie nebo komise pro obhajoby. Příkladný byl totiž i její zájem o rozvoj dalších generací sociologů.

Psaní nekrologu v době údajně již post-heroické představuje dvojnásob těžký úkol, pokud si člověk jen na vteřinu připustí, jak by se asi k textu vztáhla sama Jiřina. Přesto právě v tomto ohledu její osobní životní příběh překonává hranice doby a zůstává důvodem k obdivu, k úctě a k hlubokému poděkování. To, co v její osobě ztrácí sociologická obec, víme velmi dobře. Zároveň však tušíme, že jde o sotva nahraditelnou ztrátu pro celou českou společnost.

Jiří Buriánek

Poslední rozloučení s Jiřinou Šiklovou bude 3. června v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze. Rozloučení začne v 10:00.