Profesor Václav Suchý zemřel, bylo mu 97 let
Poprvé jsme se potkali v kanceláři na katedře v roce 2013. Starý pán s neutuchající vitalitou a na svůj věk ve skvělé fyzické i duševní kondici právě dovedl do cíle administrativu dalšího daru studentům sociologie na FF UK: vložení finančních prostředků do fondu, který svými úroky generuje stipendia. Nebyl to dar první, a ani poslední. Již předtím finančně podpořil rekonstrukci knihovny společenských věd v Celetné, v následujících letech pak vložil nebývale štědrou částku do fondu „Dr. Charles Mark Scholarship in Global Sociology“, jehož úroky generují finance pro stipendijní pobyty studentů katedry na University of Massachusetts. Souběžně s administrativní zátěží těchto aktivit již plánoval přípravu memoárové knížky Cesta do neznáma, pro kterou jsme posléze zařizovali vydání v Karolinu…
V té době mu bylo již přes devadesát let. Nicméně i tak každoročně podnikal cestu ze svého domova ve spojených státech, kde jej, stejně jako jinde po světě, znali pod jménem Charles Mark, do rodné Prahy. Zde navštěvoval své známé, oblíbená místa, divadelní představení a samozřejmě svou katedru. Svou… Užíval si v jejím prostředí jen pár poválečných let, než v roce 1950 emigroval. Ovšem i tato, z dnešního pohledu krátká, doba stačila, aby si k ní vytvořil silný celoživotní vztah. Velikou zásluhu na tom měl jeho tehdejší učitel, prof. Josef Král, na kterého po celý život vzpomínal a jemuž symbolicky věnoval vzpomínku právě podporou knihovny společenských věd. Ostatně, příkladný vztah ke své alma mater, k rodné zemi a její kultuře, stejně jako k základním lidským hodnotám, se odráží v celém životním působení pana profesora a je nedílnou symbolickou rovinou všech jeho aktivit.
Vypočítávat životní úspěchy a zásluhy pana profesora by bylo na velice, velice dlouho. A poslouchat je ve vyprávěních nebo o nich číst v jeho knížkách bylo a je zajímavé neustále. Tolik životních peripetií, projektů, útrap i vítězství… Jak mi napsala jeho dcera, jejich velká rodina v USA bude nyní jiná, neboť až dosud byl jejich otec, děda, praděda, prapraděda… centrem pozornosti. Ne záměrně, přirozeně. A tento střed jim nyní ze života odešel. Úplně tomu rozumím. Byl ve středu pozornosti, i když přišel do kanceláře v Celetné předloni, což bylo naposledy. Jako každý rok vyprávěl, co nového zažil, co zařídil ohledně podpory studentů naší katedry, nebo jak jezdí na kole na univerzitu a chodí se koupat do jezera poblíž svého domku. Hlavně ale vykresloval, co má ještě v plánu – vidět, shlédnout, procestovat, zařídit, kam se vrátit… Někdy mají s hledáním svých plánů a zájmů potíže lidé, kteří nejsou ani ve třetině věku pana profesora. A on, jako by vůbec nevěnoval pozornost letopočtu narození ve své americké občance, pokaždé dobře věděl, co jej ještě čeká, co má ještě v úmyslu udělat. Životní elán, neutuchající aktivita a nadšení, to byla síla, kterou skoro až omračoval lidi kolem sebe.
Možnost poznat takového člověka považuji já sám i mí kolegové a kolegyně za velký dar, za životní poučení i inspiraci. Máme zde samozřejmě celou řadu hmotných připomínek: stipendia, fondy, pamětní desku v knihově v Celetné, jeho knihy, básně… Věřím ale, že významnější a trvalejší je duchovní odkaz, který nám zde Václav Suchý a Charles Mark zanechává: nezdolnost životní síly, pokud se v ní ve vhodné míře spojují ambice, rozum a pokora.
Za všechny dary, které jste svým životem ostatním předal, Vám, pane profesore, z celého srdce děkujeme.
Za Katedru sociologie FF UK
Jiří Vinopal
Medailonek
Václav Suchý (mimo ČR vystupující pod jménem Charles Mark) se narodil v Praze v roce 1923 a maturoval v roce 1942. Posléze byl pracovně nasazen ve Vídni, z níž koncem roku 1944 utekl zpět do Prahy, kde se musel skrývat. Po válce studoval na Univerzitě Karlově především sociologii a antropologii, v literatuře je uváděn jako jeden z iniciátorů studentského spolku na podporu sociologie. Po ukončení studií v roce 1949 krátce učil, ale v květnu 1950 emigroval před komunismem v oprávněných obavách z jeho militantního zaměření. Tento krok se neobešel bez komplikací a prof. Suchý se musel postupně uplatnit v uprchlických táborech jako tlumočník. Přes Nový Zéland se v roce 1954 dostal do USA jako učitel cizích jazyků a společenských věd. Od šedesátých let již mohl učit sociologii a v roce 1970 získal stálé místo na North Adams State College, dnes známé jako Massachusetts College of Liberal Arts. Stal se zde vedoucím katedry sociologie a antropologie a více než 16 let rozvíjel studia zemí třetího světa, v nichž také často pracovně pobýval. Po roce 1990 přednášel celý semestr na Filozofické fakultě UK, na Univerzitě v Massachusetts pro změnu kurzy českého jazyka a kurzy o české kultuře a společnosti.
Pod svým mezinárodním jménem Charles Mark napsal dvě knihy, Research Studies in Comparative Sociology (1973) a Sociology of America (1976), a také řadu článků či recenzí. Je ovšem znám i jako autor literárních děl, které vycházely v angličtině, češtině, ale také třeba v čínštině. Prof. Suchý se tak vyprofiloval nejen jako sociolog – odborník ve svém tématu, ale i jako člověk širokého humanitního zaměření, který se zajímá o problémy současného světa a podněcuje a podporuje jejich cílené studium. Na tyto účely neváhal štědře přispívat vlastními finančními prostředky, které se mu podařilo v průběhu života nashromáždit, a které vkládal do projektů garantujících dlouhodobý užitek.
Za zásluhy o rozvoj sociologie na FF UK v Praze a zvyšování zájmu o českou vědu v zahraničí obdržel v roce 2013 stříbrnou pamětní medaili Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Profesor Václav Suchý (Charles Mark) zemřel 13. dubna 2020, jen několik týdnů po svých 97. narozeninách, ve svém domově v South Deerfieldu, Massachusetts, US.