Dr. Dawn Norris: „Chci mluvit s Čechy, kteří přišli o práci“

S doktorkou Dawn R. Norris o významu práce pro Američany. O jejích zážitcích s češtinou. A o tom, proč dobrý učitel zůstává vždy i studentem.

(rozhovor a překlad Johana Němečková)

 

Americká socioložka doktorka Norris bude v letním semestru 2023 vyučovat kurz Sociology of Work in the Czech Republic and the United States na Filozofické Fakultě Univerzity Karlovy a věnovat se svému výzkumnému projektu zaměřenému na oblast identity a práce. Rozhovor byl veden písemně v angličtině. Na poslední otázku si přála doktorka Norris odpovědět v češtině.

 

Velmi mě nadchl článek o Vašem projektu pojmenovaný „Czech Experience“ (tedy „Česká zkušenost“) (dostupný zde: https://www.uwlax.edu/news/posts/a-czech-experience/), kde popisujete své plány spojené s cestou do České republiky. Velký dojem na mě udělala právě energie, kterou jste dala do uskutečnění této cesty a Vašeho plánovaného výzkumu. Taková stereotypní otázka Čecha v reakci na takovouto situaci je: „Ale proč?“

Proč jste si vybrala právě Českou republiku?

Ze dvou důvodů: Zaprvé se mi v Česku před třemi lety moc líbilo. Česká kultura mi připadala hluboká a pestrá, zajímavá a bohatá. Přišlo mi, že Češi mají silnější kulturní povědomí o národní historii než lidé ve Spojených státech. Jako socioložka jsem se samozřejmě chtěla dozvědět víc.

Za druhé je Česká republika ideální místo pro zkoumání mých aktuálních výzkumných otázek. Můj výzkum se týká pochopení toho, co pro lidi znamená práce a nezaměstnanost a jak tyto významy souvisejí s duševním zdravím. České národní dějiny se od dějin Spojených států hodně liší, takže bych očekávala, že by se mohl lišit i způsob, jakým Češi přemýšlejí o práci a nezaměstnanosti.

Česky se nyní učíte více než dva roky. Dosáhla jste tedy poměrně obdivuhodné úrovně. Co si jako socioložka myslíte o češtině? Vypozorovala jste na tomto jazyce něco zajímavého? Všimla jste si například, že by Vás používání češtiny nějak ovlivňovalo?

Děkuji za kompliment, ale nejsem si jistá, že bych nyní byla na nějaké obdivuhodné úrovni… Čeština je pro mě jakožto anglického mluvčího náročná. Ale je to vítaná výzva! Čeština je první slovanský jazyk, který jsem se kdy snažila naučit. Takže jakékoli skloňování je pro mě opravdu obtížné. Líbí se mi, jak čeština zní, ale zpočátku mě překvapilo, když jsem se setkala se slovy bez samohlásek.

Když mluvím česky, cítím se mnohem víc globálně. Bohužel mnoho lidí v USA nemluví žádným dalším jazykem než anglicky. Možná příliš spoléhají na to, že se anglicky v mnoha zemích domluví. Mluvit česky je pro mě krok směrem k druhým lidem, k možnosti učit se od nich. A nepředpokládat, že se budou ostatní přizpůsobovat mé kultuře.

Mám také pocit, že jsem v češtině vážnější a přímější, i když si nejsem jistá proč. Co je pro mě nejpodstatnější, je schopnost navázat díky používání češtiny kontakt s druhými, ke kterým bych se takto bez češtiny nedostala.

V rámci svých výzkumných projektů kombinujete mnoho témat – identitu, duševní zdraví a věk/generace s prací, povoláním. Jak ztráta zaměstnání ovlivňuje naše duševní zdraví a identitu?

Dopady se liší v závislosti na národní kultuře, struktuře a historii. Ve Spojených státech je identita lidí silně spjata s jejich zaměstnáním. Když tedy někdo v USA přijde o práci, je pravděpodobné, že může být ohrožena i jeho vlastní identita. Ohrožení identity je velmi nepříjemné a matoucí a může u nezaměstnaných lidí v USA vyvolat deprese, úzkosti a hněv. Což dává smysl, protože ztratili část toho, kým jsou. V některých jiných zemích (například v Izraeli) však není práce a identita tak silně propojena, takže ztráta zaměstnání identitu tolik nepoškozuje, a proto ztráta identity tolik nepoškozuje duševní zdraví.

Jak pomáhá při studiu pracovního života použití perspektivy zaměřené na identitu?

Přemýšlení o identitě nám při studiu práce umožňuje pochopit, proč peníze nejsou plným vyřešením problémů lidí, kteří přijdou o práci. Nejde totiž jen o peníze. Jde o význam práce. Ekonomické problémy vyžadují ekonomická řešení. Abyste mohli zaplatit nájem, potřebujete peníze. K zaplacení nájmu nejde použít identita. Ale stejně tak nelze řešit problémy založené na identitě pomocí peněz. Tyto problémy vyžadují řešení založená na identitě. Pokud tedy například učitel přijde o práci, musí najít nějaký způsob, jak se nadále chovat jako učitel (např. skrz dobrovolnictví v doučování), aby tak ochránil svou identitu. Tím může ochránit své duševní zdraví ve chvíli této změny.

Zaměření se na identitu využíváte také konkrétně při studiu „podzaměstnanosti“ (stavu, kdy jedinec pracuje méně hodin, než by si přál, za měně peněz nebo pod úrovní svého vzdělání či schopností).

V případě podzaměstnanosti je perspektiva identity obzvláště zajímavá, protože odhaluje, že čistě mít práci – jakoukoli práci – nemusí k zajištění dobrého duševního zdraví stačit. Právě díky perspektivě založené na identitě se dá tento princip vysvětlit. U zaměstnání je podstatné, co pro lidi znamená.  Například v USA může mít někdo, kdo se silně identifikuje jako „profesionální zaměstnanec“, pocit, že pozice pokladní nebo obsluhy v restauraci ohrožuje jeho „profesionální“ identitu. (Obě tato zaměstnání jsou totiž ve Spojených státech chápaná jako příklady „nízké kvalifikace“.) Tímto vnitřním rozporem pak může trpět duševní zdraví jedince.

Jaké jsou podle vás současné výzvy týkající se práce a duševního zdraví na úrovni výzkumu? A jaké jsou podle vás aktuální výzvy v této oblasti pro jednotlivce na úrovni jejich každodenních životů?

Jednou z největších výzev v této oblasti výzkumu je to, že se mění samotná povaha práce. Uvidíme, zda budou lidé i nadále vkládat svou identitu do práce. Další výzvou ve výzkumu je fakt, že v dnešním světě existuje mnoho dalších faktorů, které poškozují duševní zdraví (např. pandemie, politické rozdělení, obavy o životní prostředí). Jako výzkumníci nechceme účinky těchto problémů slučovat, a vytvářet tak zavádějící závěry. Je třeba věnovat se každému faktoru zvlášť. Tak, abychom zjistili, jak každý z nich ovlivňuje duševní zdraví.

Na úrovni každodenního života (alespoň v USA) se současné problémy týkají obtížného hledání smysluplné práce, hledání rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a snižováním pracovních míst umělou inteligencí. K naplňujícímu životu potřebujeme všichni zažívat ve svém prostředí zažívat rovnováhu, produktivitu nebo kreativitu… Pokud se však dostaneme do situace zahlcení pracovní povinnosti nebo nám naše práce nám přijde nudná nebo o práci přijdeme – jak takovouto situaci zvládneme?

Mohla byste prosím také představit výzkum, který plánujete provést během Vašeho pobytu v České republice?

Chci vést rozhovory s Čechy, kteří přišli o práci. A tak přicházet na to, co pro ně práce a nezaměstnanost znamená a jak se tyt jejich pohledy vyvíjely. Budu se snažit zjistit, zda ztráta zaměstnání má, či nemá vliv na jejich identitu a duševní zdraví. A poté chci tyto výsledky porovnat se svým předchozím výzkumem z USA, který byl koncipován podobně. Budu se tak snažit odhalovat vliv národní historie, kultury a socioekonomické struktury na to, jak nezaměstnanost ovlivňuje lidi.

Máte představu, jak by mohla česká kulturní zkušenost (například poměrně nedávná ekonomická transformace) ovlivnit vztah mezi ztrátou zaměstnání a duševním zdravím? Jakým způsobem by se mohl lišit od podoby tohoto vztahu v USA?

To si zatím nejsem jistá. Což je právě jeden z důvodů, proč je pro mě tento projekt tolik zajímavý! Mám určitou představu o tom, jaké věci by mohly ovlivnit vztah mezi ztrátou zaměstnání, identitou a duševním zdravím, ale nejsem si jistá, jak se to všechno dohromady projeví. Tuším, že podstatná bude ekonomická struktura. Například USA mají dlouhou kapitalistickou historii. Kultura podporuje tento ekonomický systém tím, že podporuje identifikaci lidí s jejich zaměstnáním. A oni jsou tak motivováni pracovat o to usilovněji a tím vydělávají firmám více peněz. Když pak lidé přijdou o práci, spojení mezi identitou a prací se přeruší. To vede ke ztrátě identity a problémům s duševním zdravím.

Naproti tomu česká ekonomika byla ještě zhruba před 30 lety „komunistická“. To do jisté míry omezovalo možnost volby povolání. To mohlo teoreticky vést Čechy k tomu, že mohli mít tendenci méně se identifikovat se svým zaměstnáním. A je možné, že toto přetrvalo v určité míře do dnešní doby. Rodiče, kteří zažili komunismus, mohli své děti (mnohé z dnešních pracujících dospělých) odrazovat od toho, aby svou identitu spojovali s prací.

Alternativní hypotézou je, že by mohla být ztráta zaměstnání pro Čechy mnohem těžší než pro lidi v USA. Protože nezaměstnanost za komunismu prakticky nezažívali. Pokud si pak Češi spojují práci s identitou, mohl by tento relativní nedostatek kulturních zkušeností s nezaměstnaností Čechům ztížit vyrovnávání se s ohrožením identity, které přináší ztráta zaměstnání. (Přestože v posledních 30 letech proběhlo několik období vysoké nezaměstnanosti, kulturní změny probíhají většinou se zpožděním za změnami strukturálními.)

Třetí hypotetickou možností je, že česká identita a práce jsou propojeny jiným způsobem než v USA, nebo jsou propojeny nepřímo. Například je možná česká identita více spojena se schopností vydělávat vysoké částky, nebo se spotřebou nebo s hrdostí za dobře vykonanou práci, nebo je zde možná spojení maskulinity a živitelství. Většina těchto věcí se pak znovu váže nějakým způsobem k zaměstnání.

Na konec bych chtěla říct, že můj výzkum bude kvalitativní. A tak se pravděpodobně objeví něco, co mě překvapí – něco, co mě dosud ani nenapadlo. V tom je krása kvalitativní práce. Umožňuje, aby se myšlenky vynořovaly takto „odspoda“. Těším se na to, co se tímto procesem dozvím.

Jaké jsou Vaše pedagogické plány? Jaký předmět budete na Univerzitě Karlově vyučovat?

Budu vyučovat kurz s názvem „Sociology of Work in the Czech Republic and the United States”. Kurz je zaměřený na to, jak historie, struktura a kultura národa ovlivňují trendy a zkušenosti spojené s prací. Zdůrazňuje podobnosti i rozdíly v oblasti práce u těchto dvou zemí. Kurz budu vyučovat v angličtině a budu používat americký přístup k univerzitní výuce. V rámci něj se klade důraz na aktivity v hodině a na diskuze. Velmi se těším, že se o tento styl výuky podělím s českými studenty. (Myslím, že je to zábava.) Také se nemohu dočkat, co se naučím od českých studentů. Věřím totiž, že k dobré výuce patří ochota učit se od studentů.

Zdálo se, že byste se o tyto své vlastní zahraniční zkušenosti ráda co nejvíce podělíte se studenty na své domovské univerzitě (University of Wisconsin-La Crosse – UWL). Jak konkrétně byste to chtěla provést? 

Plánuji do několika svých kurzů na UWL zakomponovat to, co se dozvím během svého projektu v Česku. Chci do kurzů přidat podrobnější informace o podobnostech a rozdílech mezi českou a americkou zkušeností spojovanou s prací a nezaměstnaností. Chci se studenty UWL sdílet vše, co se dozvím o rozdílech v systémech vysokoškolského vzdělávání v obou zemích. A také s nimi mluvit o výhodách a výzvách spojených s pobytem v zahraničí. Plánuji pak také uspořádat celouniverzitní přednášku o svých zkušenostech, aby se o České republice dozvěděli i studenti, kteří nenavštěvují mé kurzy.

Vlastně jsem o České republice začala se svými studenty mluvit ještě před svým odjezdem. V průběhu minulého roku jsme diskutovali o České republice a o mých výzkumných otázkách. (Absolvovali americkou verzi kurzu, který budu vyučovat na Univerzitě Karlově). V rámci kurzu jsme vlastně provedli brainstorming toho, co by bylo užitečné vzít v potaz při mém výzkumu.

Je něco, co byste chtěla svým českým kolegům a studentům vzkázat?

(Zde dr. Norris odpovídala přímo česky.)

Prosím zeptejte se mě cokoli – o Spojených států, sociologii, nebo jak moc mám ráda kavárny. Chtěla bych vědět o vašich zkušenostech. Pro kolegy, co raději učíte? O čem je váš výzkum? Pro studenty, o čem jste vaše zajímáte? Jaké jsou vaše naděje a sny? Také doufám, že to je dobré, když mluvím česky jazyk pomalu, nebo rozumím českému jazyku pomalu. Běžně umím komunikovat dobře, ale stále pracuji na gramatiku a slovní zásobu. Budu pomáhal, když mluvíte a poslouchat. Pro mě to je dobrá upomínka, jaké to je být studentem.


Dawn R. Norris, Ph.D., je v současné době doktorkou sociologie („Associate Professor“) na University of Wisconsin-La Crosse. Svůj magisterský a doktorský titul ze sociologie získala na University of Maryland, College Park (UMCP). Docentka Norris vyučuje a provádí výzkum zabývající se oblastí kombinující témata identity, věku, práce a duševního zdraví. Cesta do Evropy na oslavu desátého výročí svatby v ní podnítila sen o Fulbrightově stipendiu. A tento sen se brzy stane skutečností. Docentka Norris bude během letního semestru 2023 vyučovat kurz na Univerzitě Karlově a bude prohlubovat svůj dosavadní výzkum rozšířením o zkušenost spojenou se ztrátou zaměstnání v České republice.

 

 

 

 

Úvod > Aktuálně > Fokus > Dr. Dawn Norris: „Chci mluvit s Čechy, kteří přišli o práci“