Vzpomínky na Markétu Sedláčkovou

PhDr. Markéta Sedláčková, Ph.D. (27. 10. 1976 – 16. 4. 2020)

16. 4. 2021 uplyne rok ode dne, kdy – jak trefně řekla její maminka Ivana – Markéta odešla tak rychle, jako když člověk spěchá na vlak. Možná to je tato náhlost jejího odchodu, která způsobila, že mnozí z nás pořád čekají, že zavolá, napíše, vyjede na svém červeném kole zpoza rohu…Ať tak či onak, chcete-li s námi společně zavzpomínat, využijte prosím možnosti vložit k tomuto textu komentář a napište, co vám utkvělo: setkání, moment, chvíle, věta, detail či příběh ze života či z výuky s Markétou.

Svoje vzpomínky můžete psát přesně měsíc – tedy do 16. 5. 2021, pak bude tato „vzpomínková kniha“ v podobě odkazu přiložena na tuto stránku, která na webu zůstane coby trvalá upomínka. Markéta odešla tam, kam za ní zatím nemůžeme, ale v našich srdcích zůstává, například tak, jak to krásně zachytil její kolega Jiří Vinopal v loňském nekrologu:

Markéta prošla řadou nelehkých životních zkoušek a své zkušenosti a poznání přirozeně přetavovala v pomoc lidem kolem sebe: pozorností, nasloucháním, sdílením názorů, podněcováním, radami… A to, co tímto způsobem pro své okolí vykonala, se nikdy nerozplyne. Zůstává nám zde jako inspirace; jako vzor člověka, který sám sobě i ostatním pozorně naslouchá, aby následně s nadhledem a (někdy záměrně trochu poťouchlým) úsměvem ve tváři, nekompromisně trefil hřebíček přesně na hlavičku.

Domů Fóra Vzpomínky na Markétu Sedláčkovou

  • This topic has 23 odpovědí, 1 diskutujícího, and was last updated před 6 months, 1 week by Marek Skovajsa.
Zobrazeno příspěvků 4 (z celkem 21)
  • Autor
    Příspěvky
  • #5310 Reply
    Alena Miltová
    Host

    Na Markétu myslím často. Jakmile si vybavím její tvář, hned se mi vybaví i její hlas a typická gesta. Stojí v naší malé redakci (sedla si málokdy) a o něčem s námi diskutuje. Buď o korektuře své knihy (to už je dost dávná vzpomínka), nebo – a to bylo časté až téměř do posledních měsíců jejího života – o nějakém námětu, který dostala k podrobnému posouzení jako členka ediční rady SLONa. V tom byla Markéta vždy ochotná, spolehlivá, precizní. Pro sociologii byla zaujata naplno. Proto mě mrzí, že jsem nemohla být její studentkou – velmi by mě zajímalo, jak pojala výuku dějin české sociologie. Něco naznačuje její poslední článek ve speciálním čísle časopisu Sociální studia (2020) – „Sociologie jako vědecký základ ustavení Československa v roce 1918 – Masaryk, Chalupný, Bláha“, ale zažít živý výklad by bylo určitě něco jiného! Ani po roce od jejího odchodu si zatím nedokážu naplno uvědomit, že už s ní nikdy nebudu o něčem diskutovat nebo se spolu s ní něčemu smát.

    #5322 Reply
    Lucie Růthová
    Host

    S paní Markétou jsem se poprvé setkala na seznamovacím kurzu. Pamatuji si, jak jsme večer seděli u stolu a povídali si o tom, jak se historie opakuje a je důležité ji znát a poučit se z ní. Už ten večer se mi vryla do paměti a nesmírně jsem se těšila na její hodiny. Je zvláštní si uvědomit, že už ji na chodbách v Celetné nikdy nepotkám. Ani po roce tomu stále nemohu uvěřit. Je to nesmírná ztráta pro nás pro všechny. Velmi těžko nacházím slova, kterýma bych mohla vyjádřit svůj vděk, úctu a obdiv této krásné duši.
    Markéto, bylo mi ctí.

    #5340 Reply
    Kryštof Říha
    Host

    Jednou po hodině, to jsem byl ještě v prváku, jsme spolu krátce, ale přínosně mluvili o probírané látce a poté mi ochotně půjčila knížku, co se k ní vztahovala… Poděkoval jsem jí s tím, že jí za pár týdnů vrátím… Bohužel mi do dneška leží na stole :/

    vzpomínám na ní jako na moc fajn vyučující, se smyslem pro humor a s velkou dávkou tolerance

    #5373 Reply
    Marek Skovajsa
    Host

    O Markétě jsem asi dříve slyšel, než jsem se s ní setkal. Byl to, tuším, tehdejší děkan Fakulty sociálních věd UK Lubomír Mlčoch, kdo při jedné oficiální příležitosti asi v roce 1999 (?) s pohnutím a nadějí hovořil o tom, že vztah mezi sociologií a ekonomií bude odteď aspoň v Praze velmi harmonický, protože obě disciplíny se usmíří v osobách Markéty a Tomáše Sedláčkových, kteří se někdy v té době měli brát.
    Kdy jsem s Markétou mluvil poprvé, si opravdu nepamatuji. Když v říjnu 2002 díky iniciativě Miloslava Petruska přebíral na Karlově univerzitě čestný doktorát Zygmunt Bauman, asi jsme se už znali. Markéta přeložila a já jsem pak na pár místech dopiloval překlad Baumanovy děkovné řeči v Karolinu, která vyšla v Sociologickém časopise. Od té doby jsme o sobě věděli, občas si vyměnili emaily kvůli publikacím v časopise a občas prohodili pár slov na chodbě nebo zapředli hovor na některém z mnoha dlouhých sociologických večírků. Ale věděl jsem o ní málo.
    V mojí kanceláři na ústavu visel zajímavý, ale trochu zašlý obraz z 60. let, který jsem někdy pozoroval, abych se stále nedíval jen do obrazovky počítače, ale nemohl jsem přijít na to, co na něm je, a už vůbec jsem netušil, kdo ho namaloval. Jednoho dne za mnou přišla kvůli něčemu do redakce Markéta, a než dosedla na židli, vyhrkla překvapeně: „Jé, ty tu máš dědu!“ Tak jsem se dozvěděl, kdo byl její dědeček Josef Liesler. Jindy, asi v roce 2005, když Markéta pobývala v Paříži během své cotutelle a já jsem tam byl na konferenci, jsme ještě spolu s jednou další pražskou kolegyní socioložkou večeřeli v japonské restauraci blízko Sorbonny. Zatímco já jsem nad teišoku zápasil s hůlkami, Markéta s kolegyní se pustily do dlouhé debaty o krizi lidstva nastíněné v Masarykově Sebevraždě. Už tehdy měla hluboký zájem o českou sociologii a její dějiny, který ji později dovedl k tomu, že na katedře sociologie FF UK začala vyučovat na toto téma kurz.
    Později jsem se s ní setkal na smuteční hostině po pohřbu Miloslava Petruska v roce 2012. Tehdy jsme mluvili o vážnějších osobních věcech, jak to odpovídalo situaci. Uvědomil jsem si, že Markéta je mimořádně bystrá pozorovatelka světlých i temných stránek života.
    Roky plynuly a s Markétou jsme i v naší malé sociologické komunitě vedli spíše paralelní životy. Doufal jsem, že po nástupu na katedru sociologie FF budu mít příležitost si s ní povídat častěji. Dopadlo to ale jinak, naprosto nepředvídatelně, tragicky. Loni v dubnu jsem musel převzít její kurz Dějin české sociologie, který normálně zahájila a ještě stačila skvěle přizpůsobit provizoriu způsobenému coronavirem. Je mi smutno, kdykoli otevřu stránku s účastníky kurzu a vidím, kolik dní uplynulo od chvíle, kdy se Markéta přihlásila naposled.

Zobrazeno příspěvků 4 (z celkem 21)
Odpověď na: Reply #5299 in Vzpomínky na Markétu Sedláčkovou
Vaše informace:




Úvod > Aktuálně > Vzpomínky na Markétu Sedláčkovou