Vzpomínky na Markétu Sedláčkovou

PhDr. Markéta Sedláčková, Ph.D. (27. 10. 1976 – 16. 4. 2020)

16. 4. 2021 uplyne rok ode dne, kdy – jak trefně řekla její maminka Ivana – Markéta odešla tak rychle, jako když člověk spěchá na vlak. Možná to je tato náhlost jejího odchodu, která způsobila, že mnozí z nás pořád čekají, že zavolá, napíše, vyjede na svém červeném kole zpoza rohu…Ať tak či onak, chcete-li s námi společně zavzpomínat, využijte prosím možnosti vložit k tomuto textu komentář a napište, co vám utkvělo: setkání, moment, chvíle, věta, detail či příběh ze života či z výuky s Markétou.

Svoje vzpomínky můžete psát přesně měsíc – tedy do 16. 5. 2021, pak bude tato „vzpomínková kniha“ v podobě odkazu přiložena na tuto stránku, která na webu zůstane coby trvalá upomínka. Markéta odešla tam, kam za ní zatím nemůžeme, ale v našich srdcích zůstává, například tak, jak to krásně zachytil její kolega Jiří Vinopal v loňském nekrologu:

Markéta prošla řadou nelehkých životních zkoušek a své zkušenosti a poznání přirozeně přetavovala v pomoc lidem kolem sebe: pozorností, nasloucháním, sdílením názorů, podněcováním, radami… A to, co tímto způsobem pro své okolí vykonala, se nikdy nerozplyne. Zůstává nám zde jako inspirace; jako vzor člověka, který sám sobě i ostatním pozorně naslouchá, aby následně s nadhledem a (někdy záměrně trochu poťouchlým) úsměvem ve tváři, nekompromisně trefil hřebíček přesně na hlavičku.

Domů Fóra Vzpomínky na Markétu Sedláčkovou

Zobrazeno příspěvků 20 (z celkem 1)
  • Autor
    Příspěvky
  • #5263 Reply
    Eva Kyselá
    Keymaster

    Setkání a chvíle malé i velké, veselé i smutné, tiché i rozverné…

    #5280 Reply
    Tomáš Sedláček
    Host

    Nemůžu slovy vyjádřit, jak moc mi Markéta chybí. Chybí mi k smrti. Chybí mi její humor, postřehy, laskavost, péče, její intelekt a krása, její každodenní přítomnost. Byla mým největším životním přítelem a láskou. Těším se na ní, opět.

    #5282 Reply
    Olga Plíčková
    Host

    Když vzpomínám na Markétu, první, co se mi vybaví, je její smích – naprosto originální, zcela nezaměnitelný a velmi často „šmrcnutý“ notnou dávkou dobromyslné škodolibosti. Smála se ráda, často a pořádně nahlas. Přestože – nebo právě proto – že zažila dlouhá temná období, kdy jí do smíchu nebylo ani trochu.

    Pak se mi, nevím proč, vybaví náš mini-puťák od domečku na Křišťanovický rybník a zpět. Zkoušely jsme můj nový stan pro dva. Půlku cesty jsme promlčely, druhou propovídaly a obojí bylo stejně krásné. Markéta uměla ocenit „povrch“ věcí (krásu přírody, dobré jídlo, zábavnou společnost) a zároveň byla nadaná hlubokým vhledem do souvislostí společenských i individuálních.

    A „last but not least“ vzpomínám na naše dlouhé i krátké hovory o otázkách smyslu života, vesmíru a tak vůbec, na které naše odpověď nebyla 42. Znaly jsme svoje největší strachy, nejhlubší trápení a nejtemnější bolesti. Znala mě jako nikdo před ní a možná nikdo po ní. Byla mou nejbližší přítelkyní.

    Takhle si ji pamatuju a doufám, že stále budu. Děkuju Ti, Markétko.

    #5283 Reply
    Jaromír Mazák
    Host

    První osobní kontakt s Markétou si pamatuji ze křtu její knihy Důvěra a demokracie. Bavili jsme se tehdy o mém projektu doktorského studia, který ještě nebyl ani na papíře, a ona mi doporučila mého budoucího školitele. To není malá věc. Rychlý střih a o pár let později už jsme se jako kolegové vraceli vlakem ze sociologické konference v Olomouci, probírali jsme výuku na katedře, českou sociologii i její cesty do Afriky. Tedy cesty Markétiny, nikoliv české sociologie. Na Markétu vzpomínám a budu vzpomínat jako na ženu překypující energií, která dokázala bavit společnost svým vyprávěním a získávat sympatie svou bezprostředností.

    #5284 Reply
    Jiří Vinopal
    Host

    Pokaždé, když jdu do své kanceláře na katedře, míjím dveře té vedlejší, u nichž stále visí cedulka s Markétiným jménem. Také jsem si za poslední dobu už několikrát říkal, že může někomu připadat divné, že stále máme Markétu mezi pracovníky katedry na webových stránkách… Nějak se ta skutečnost ne a ne stát skutečností. Dost možná je to i kvůli té divné době…; vlastně jsme se na katedře od loňského jara nepotkali všichni pohromadě, osobně. Neprožili jsme si chvíle společné soustrasti, neproběhlo vzpomínání, které začíná smutkem nad strašnou ztrátou, pokračuje třeba uvažováním o nevyzpytatelnosti lidských osudů, a většinou končí vyprávěním veselých příhod, které jsme s daným člověkem zažili. Skutečně plnohodnotně se on-line dá nahradit jen málo věcí; a společně sdílené emoce mezi ně rozhodně nepatří. Markéta by nám o tom nepochybně řekla své… Asi i proto je pro mne tak nějak těžší se ní vnitřně rozloučit. Nikoli zapomenout. Rozloučit. Tak stále jen zatím…, Markéto;-)

    #5285 Reply
    Jakub Mlynář
    Host

    Léto 2015, které mají mnozí sociologičtí kolegové spojené s obří konferencí Evropské sociologické asociace v Praze, mám spojené spíš s Markétou. Náhodné červnové setkání na chodbě u katedry vedlo v následujících měsících k naší intenzivní spolupráci na sborníku k 50. výročí založení katedry sociologie na FF UK. Byla to nejen moje první editorská zkušenost, ale i první bližší setkání s Markétinou profesionalitou a bezprostředností, které se v její osobě tak jedinečně snoubily.

    Od té doby jsme se na půdě UK i v e-mailových komunikacích setkávali častěji a pravidelněji; zaskakoval jsem za Markétu několikrát i ve výuce a mohl tak z první ruky zaznamenat, jak oblíbená byla mezi studujícími. Jistě i díky své moudrosti, vstřícnosti, přátelskosti a lidskosti. Tak si budu Markétu vždycky pamatovat. Bylo mi ctí.

    #5286 Reply
    Kateřina Skokanová Kyselá
    Host

    Markétu jsem blízce neznala, protože byla „jen“ spolužačka z jiného ročníku na sociologii, se kterou jsme prohodily pár slov, když jsme se někde potkaly, ale přesto patří k lidem, na které nezapomenu: pro její šarm, eleganci a vznešenost.

    #5287 Reply
    Jiří Buriánek
    Host

    Markéta Sedláčková. V době studií na první pohled, jemuž nebylo možné se vyhnout, působila jako oduševnělá, tak trochu aristokratická, přitom bystrá, komunikativní a aktivní. V jednom z nejlepších ročníků tvořila přirozené a slibné jádro prokazujíc pracovitost i sportovního ducha. O předpokladech pro vědeckou o pedagogickou práci definitivně přesvědčila v rámci absolvování dvojího doktorátu, přitom opravdu povznášejícím zážitkem byla suverénní obhajoba dizertace za účasti předních evropských sociologů. Nejvýrazněji si ji ovšem připomínám v souvislosti s návštěvou významného světového hosta, kdy jsme přizvali ji i Tomáše na společnou večeři. Bylo okouzlující sledovat, s jakým zápalem se zapojuje do konverzace, jež plynule přecházela v odborné diskuze, ve kterých osvědčila pohotovost i rozhled. Je příznačné, že si nepamatuji ani jméno hosta (mohl to být klidně P. Berger, T. Luckmann nebo Z. Bauman, nevím), ani co jsme to ve známé restauraci na Petříně jedli, šlo koneckonců o hostinu intelektuální, o čirou radost z rozpravy, která jde ke kořenům věci a dokáže být kritická i kreativní zároveň. Je nesmírná škoda, že všechno to, co opakovaně prokazovala v každodenním styku, jsme náhle ztratili: my, a také současná i příští generace studentů.
    Paměť se, jak známo, udržuje a posiluje právě takovými prožitky a vzpomínkami. A tyhle obrazy rezonují natolik silně, že jsou prostě nevymazatelné.

    #5291 Reply
    Katedra sociologie
    Host

    Markéta ve společnosti prof. Petruska a Václava Havla
    Již jsou všichni spolu. Představujeme si, že to tak probíhá i teď.

    #5295 Reply
    Petr Schovánek
    Host

    Pamatuji si, jak mne paní Markéta zastavila na chodbě v Celetné a zeptala se mne, jestli nechci napsat článek o bezdomovectví a sociálním bydlení do časopisu Křesťanská revue. Všimla si totiž na jedné hodině, že se o tuto problematiku zajímám. Byl jsem zaskočený, protože do té doby jsem nikdy nic takového nikam nenapsal. Samozřejmě jsem řekl, že do toho jdu.
    Díky tomuto náhodnému setkání na chodbě, díky paní Sedláčkové a díky jejímu nápadu jsem se začal aktivně zabývat problematikou systému Housing First a právě i tento článek mi poté pomohl najít si práci v organizaci, která problematiku sociálního bydlení řeší.
    Náš poslední rozhovor proběhl na vánočním večírku katedry. Řekla mi, že si ještě určitě připijeme. Tak se tedy budu těšit!

    #5296 Reply
    Kateřina Bílá (Barešová)
    Host

    Moje první setkání s Markétou Sedláčkovou bylo na hodinách České sociologie. Ihned mne nadchlo s jakou vstřícnosti a pochopením s námi vede diskuzi, i když jsme tehdy byli teprve studenti bakaláře. Poslouchala naše názory a velmi nenápadně uváděla věci na pravou míru, když jsme se třeba pletli. Bylo to osvěžující a tyto přednášky se pro mne staly brzy nejoblíbenější částí týdne.
    Další silnou vzpomínku na Markétu Sedláčkovou mám pak z magisterských státnic, kdy na úvod dokázala tak krásně uvolnit atmosféru debatou o vietnamských teniskách, že ze mne úplně spadla tréma a státnice i obhajobu jsem pak zvládla na jedničku.
    Byla jedinečná…

    #5297 Reply
    Eva Richter
    Host

    V září loňského roku jsem měla vzácnou možnost vést s Markétou rozpravu o výuce sociologie. Přebírala jsem totiž po ní Úvod do sociologie, v Moodle stále přítomný, plný jejích nápadů, její sociologie, její moudrosti. Srovnávala jsem svůj sylabus s jejím, úkoly, materiály… a v duchu jsem s ní rozprávěla o tom, co, jak a proč učit tak, abych předala kromě znalostí to hlavní: zvědavost, zaujetí, lásku k poznávání. Bylo těžké nakonec většinu obsahu smazat (po pečlivé záloze, kterou střežím, kdybych se k naší rozpravě chtěla takto vrátit) a vybudovat úplně jiný kurz. Ale to je vposledku jedna z nejcennějších věcí, které mě Markéta, zcela mimoděk prostě tím, jak žila a učila, naučila. Totiž že se srdcem na dlani a „po svém“ naučím studenty mnohem více, než podle šablony a za hradbou informačního toku. Za tu inspiraci a odvahu se studentům otevřít, jí budu vždy vděčná. Byla studentům nejen vyučující, ale především průvodkyní a leckdy i důvěrkyní – právě proto, že se jim otevřela a nabídla svou důvěru, kterou opětovali.

    Mrzí mne, že se nikdy nepotkali s Ondrou. Je to smíšek a poťouchlík, určitě by si padli do noty. Markéta odešla sotva tři týdny po tom, co se Ondra narodil, a tak nebyla příležitost. Ačkoliv nemám její svolení, myslím na ni jako na Ondrovu patronku, asi že se tak minuli v bráně života, že byla tak milující matkou a že jsem od ní trochu odkoukávala, jaké to vlastně je mít a vychovávat syna.

    Na Markétu vzpomínám s úsměvem, protože vždy vidím ten její zářivý úsměv, jak nakukuje do dveří a vytrvává i přes mou vlastní zamračenost a podrážděnost, že snad někdo ode mne zase něco chce. Ale i kdyby chtěla modré z nebe a já neměla čas ho snášet, při jejím odchodu jsem se vždy usmívala také. Od srdce. Nešlo jinak.
    Děkuji 🙂

    #5298 Reply
    Daniel Fehrens
    Host

    Paní Sedláčková impozantně vstoupila do mého života a tak strašně rychle z něj odešla. Byla to ona, která na Albeři se mnou vedla nezávaznou konverzaci o životě až po budoucím studiu. Byla to ona, kdo vnesl elán do mého studia ještě předtím než jsem vůbec vstoupil na akademickou půdu. Na jejích přednáškách se člověk nenudil. Sedával jsem povětšinou v první lavici, kdy člověk mohl sdílet úsměv a i společný smích.Na seminářích nás podněcovala, aby si každý udělal svůj názor na věc. Pamatuji si na svou první prezentaci na vysoký škole. Byl to dosti tragický výkon a v principu jsem to zkazil celé své skupině. Po hodině za mnou přišla s úsměvem a vzala to z úplně jiného konce, že se nic neděje, že tohle se může stát každému a v životě budu mít ještě spousta prezentací, ať to hodím za hlavu. Úžasné bylo, jak člověku doopravdy naslouchala a pamatovala si detaily i z našich předchozích rozhovoru, až mě to upřímně překvapilo. Člověk si nepřipadal, že by byl někdo druhořadý. V hlavě mi utkvělo ještě pár vzpomínek. Jsem vděčný, že jsem měl možnost docházet na přednášky paní Sedláčkové a objevovat nová témata i za hranicí Sociologie.

    #5299 Reply
    Eva Krulichová
    Host

    Při čtení všech těch krásných vzpomínek a snaze vybavit si tu svou, jsem se vrátila zpět v čase do hlavní budovy FF UK, kde jsem v roce 2006 skládala přijímací zkoušku na sociologii. Byla jsem tehdy tak nervózní, že se mi pod stolem klepala kolena. Přesto se mi do paměti vryl okouzlující úsměv jedné z osob, která dohlížela na řádný průběh přijímacího řízení. Až o řadu let později, když jsem nastupovala do Sociologického ústavu jako doktorandka, jsem si uvědomila, že to byla právě Markéta. Zde jsem kromě jejího krásného úsměvu poznala také její vlídnost a nadhled, když jsem se jí poprvé představovala a bez jakýchkoli okolků jí začala hned ve dveřích kanceláře tykat, ačkoli jsme se vlastně vůbec neznaly. Staly se z nás kolegyně… Když jsem pak v roce 2016 čekala syna Adama, posteskla jsem si (trochu vymlouvačně) Markétě, že asi nestihnu dopsat dizertaci před porodem. Prozíravě mě tehdy s rázností jí vlastní motivovala, ať práci určitě odevzdám, protože později budu mít už úplně jiné starosti… a měla pravdu. Ačkoli jsme nebyly důvěrné přítelkyně, prostoupila Markéta mým životem a zanechala v něm nesmazatelnou stopu.

    #5300 Reply
    Ivanka Bauerová
    Host

    Je dojemné číst všechna ta krásná slova obdivu a vzpomínek na moji dcerku Markétu…od kolegů a studentů z jejího profesního života…Děkuji… Byla báječná a já jsem to věděla už od jejího útlé dětství, byla výjimečná…věřím, že je stále… Občas se jí ptám na radu nebo komentář, a taky jestli mi schvaluje moje jednání…byla laskavě spravedlivá ke všem…máma

    #5301 Reply
    Pavel Černý
    Host

    I u nás doma vzpomínáme na Markétu. Jako pastor vzpomínám na její modlitby, na její víru, která ji držela a pomáhala přes překážky. Rozhovory s Markétou byly vždy inspirativní. Vkládala do nich své zakotvení v Bohu a také svůj rozhled a sociologickou erudici. Mnohé věci jasně pojmenovávala a tím sloužila mnohým z nás. Věřím, že jednou budeme ve společných rozhovorech pokračovat a to již v nové dimenzi Božího království. Smrt je přemožena, Ježíš Kristus vstal z mrtvých a je s námi, aby nás jednou převedl do své slávy, kterou už Markéta sdílí.

    #5302 Reply
    Eva Caithamlova
    Host

    První slovo prvního Markétina synovce bylo „ba“ (bavorák). K narozeninám mu nechala natisknout znak BMW na mikinu. Teď tu v ní běhá druhý synovec a mně je moc líto, že nedostali víc společného času…

    Market, moc nám chybíš!

    #5305 Reply
    Lydie Fialova
    Host

    Vzpomínám na srpnovou vůni sena, vyklánění z oken v uličkách vlaků při společných prázdninových cestách; Markétino rozhodování a následně vyprávění o přijímačkách na sociologii – a později první kapitolu její dizertace, kterou mám stále uloženou; vernisáže a výstavy, kam mě často přizvala, jelikož výtvarné umění znala zevniř a vlastně tak trochu žila v obrazech svého dědečka; vyprávění o prvním rande s nesmělým klukem s divokými zrzavými vlasy – a o pár let později jejich zahradní zásnuby a velkolepou svatební slavnost; procházku podél Seiny, kde jsme se snažily uhodnout, které z objektů jsou součástí venkovní výstavy umění a které jen náhodné konstelace (jako třeba hromada písku s lopatou a vadnoucí růží, kdy jsme usoudily: c’est bizzarre – c’est l’art); výměny knížek a povídání do noci v jejich překrásném podkroví mezi řekou a katedrálou; zprávy ze života za oceánem, a později společná cesta do Andalusie, kde mi pod stmívající se oblohou ve stínu Alhambry vyprávěla o malém Kryštůfkovi… bylo to intenzivní přátelství v období, kdy jsme se pomalu vydávaly krajinami do té doby pro nás neznámými, a všechny ty nové zážitky provázela její zvláštní pravdivost a upřimnost, radost z propojování lidí, život prožívaný do hloubky, a taková zvláštní jistota, že všechno má svůj smysl. Naše přátelství se přetvořilo v přátelství na dálku, ale s úplnou samozřejmostí jsem se těšila, že jednou zase spolu budeme chodit na koncerty a výstavy jako dřív a provyprávíme všechna ta desetiletí, která jsme strávily každá v jiné zemi… Když jsem s ní mluvila naposledy v jejím nemocničním pokoji (a s úzkostí jsem se s telefonem choulila v koutku pokoje s výhledem na zahradu rozkvetlou divokými třešněmi), ptala jsem se jí, co vlastně znamená její jméno. Markéta trošku překvapeně odpověděla: perla. Krása zrozená z bolesti. I letos Markétě vykvetly divoké třešně u nás na zahradě, a hluboký smutek se mísí s velkou vděčností za její čas na této zemi.

    #5308 Reply
    Eva Vychodilová
    Host

    Markéta byla jedinečná, okouzlující, nenahraditelná. Nádherná, chytrá a milující žena. A taky báječná kamarádka. Tam, kde jsme skončily, jsme vždy navázaly. Bezvýčitek, bez příkras, lehce a přirozeně. Ať jsme měly pauzu týden, měsíc neboměsíců sedm. A ať se mezitím událo cokoliv. Když jsme se naposledy viděly,byla už nemocná, ale věřila jsem, že je to banalita. A byla to paradoxně ona,kdo mi ten večer byl oporou po těžké noci a těžkém dni, kdy jsem málem přišla okus toho nejcennějšího, co mám, a kdo mě utěšoval ve splínu z mého úrazu. A že to jako bude všechno zasedobrý… O pár dní později jsme spolu na dálku laškovně ladily tejpy koblečení a vše bylo zalito sluncem z izraelské pláže, kde jí to nesmírně seklo,ostatně jako vždy. Párkrát jsme si pak ještě napsaly, neměla jsem však nejmenší tušení, že jsou to poslední dialogy, co spolu vedeme…

    U mě to už dobrý zas všechno je, jen ona tady už není. Chybí mi každý den. Chybí mi její smích, její postřehy i spřádání plánů, jak si budeme společně užívat důchod. Nechci věřit tomu, že už tady nebude, až ta „naše miminka“, co šla tuhle na gympl, budou maturovat. Nechci uvěřit, že už spolu nikdy nebudeme vtipkovat o našich mužích, pít víno, snowboardovat nebo lézt po flámu o půl osmé ráno na eibenthálský kopec. Že už si ode mě nikdy nepůjčí šaty, že už to nikdy nebude jako dřív. Markéta odešla na den přesně deset let po mé milované babičce. 16. dubna mi budou doma už navždy hořet dvě svíčky. Za dvě nádherné osobnosti, které mi v životě byly velmi blízko a navždy mi zůstanou v srdci.

    #5309 Reply
    Eva Vychodilová
    Host

    Bohužel mi při kopírování textu z poznámkového bloku zmizely na pár místech mezery, a zpětně opravit to už nelze, tak vysílám alespoň omluvu… Každopádně jak znám Markétu, určitě by to nějak vtipně a trefně okomentovala 🙂

Zobrazeno příspěvků 20 (z celkem 1)
Odpověď na: Reply #5280 in Vzpomínky na Markétu Sedláčkovou
Vaše informace:




Úvod > Aktuálně > Vzpomínky na Markétu Sedláčkovou