V prosinci se konají dva Teoreticko-metodologické semináře určené zejména doktorandům katedry, ale připojit se mohou i studenti jiných kateder či fakult a samozřejmě také studenti magisterského studia.
Semináře proběhnou online (Zoom).
Pro účast na semináři/seminářích se prosím přihlaste e-mailem na eva.richter@ff.cuni.cz. Přihlášeným účastníkům zašleme link pro připojení.
Aktérství v sociologii: co to je?
Marek Skovajsa, Katedra sociologie FF UK, Praha
10. 12. 2020 od 18:00
Termín „agency“ se v zahraniční sociologické literatuře objevuje často, ale v české sociologii zatím úplně nezdomácněl. Neexistuje žádná studie o „agency“ a není shoda ani na překladu tohoto termínu. Vedle nejčastějšího překladu „aktérství“ se používají také výrazy „agentství“, „konatelství“ a další nebo se ponechává anglické „agency“. Běžnou praxí je také překládání „agency“ jako „jednání“, například známé teoretické dilema structure/agency se obvykle převádí do češtiny jako dilema struktury a jednání. Liší se i představy o tom, co aktérství znamená. Zatímco v obecné sociologické teorii se agency často chápe jako moderní sociologický ekvivalent starého problému svobodného jednání jednotlivců, v politicky a emancipačně zaměřených proudech sociologie se agency pojímá spíše jako schopnost určité skupiny určovat vlastní jednání ve vztahu k sobě i jiným skupinám a má blízko k jinému obtížně přeložitelnému termínu, „empowerment“. Jako součást nedávného posunu k symetrickým a antihumanistickým pohledům na společnost v teorii sítí aktérů (ANT) Bruno Latoura nebo v různých teoriích tzv. nového materialismu byl odmítnut implicitní předpoklad starších pojetí aktérství, podle kterých mohou být aktéry jen jednotlivci nebo lidské kolektivy. Nově mohou být aktéry nebo mít aktérství i věci nebo sítě složené z lidských, ostatních živých a neživých prvků, pro někoho je dokonce aktérem veškerá hmota.
Ve vystoupení na semináři se budu zabývat chápáním aktérství v mainstreamové sociologické teorii. Toto pojetí vychází z teorie jednání Talcotta Parsonse a svou neznámější podobu získalo v teorii strukturace Anthonyho Giddense. Giddensova formulace stojí na začátku zajímavého teoretického vývoje, který přinesl mimo jiné pokus o hlubší analýzu tohoto pojmu v často citovaném článku amerických sociologů Mustafy Emirbayera a Ann Mische. Důkladně rozpracovanou koncepci aktérství najdeme dále třeba v kriticko-realistické sociologické teorii britské socioložky Margaret Archer. Jiní autoři, mezi nimi například Britové Barry Barnes a Steven Loyal, naopak zastávají stanovisko, podle kterého aktérství není pro sociologii ani trochu užitečný pojem.
Na tuto prezentaci by v některém z následujících semestrů mohla a měla navázat další, předběžně nazvaná Aktérství v sociologii: komu/čemu náleží?, ve které se chci zabývat sociologickými důsledky koncepcí rozšířeného nebo distribuovaného aktérství v ANT a dalších směrech soudobé sociální teorie.
Doporučená četba:
Loyal, Steven – Barry Barnes (2001). “Agency” as a red herring in social theory. Philosophy of the Social Sciences 31(4), 507-524.
Emirbayer, Mustafa – Ann Mische (1998). What is agency? American Journal of Sociology 103(4), 962-1023.
Odlišné styly sociologického myšlení – heterogenita a příbuznost
Jiří Šubrt
K příspěvku bude mít koreferát Jakub Mlynář. Seminář probíhá přednesem referátu a koreferátu a následnou diskusí s účastníky.
17. 12. 2020 od 14:00
V knize Individualismus a holismus (1, 2) jsem se zabýval tím, že v soudobém sociologickém myšlení se setkáváme s dvěma odlišnými způsoby, jak definovat sociologii a co považovat za východisko sociologického myšlení, jsou to: individualismus (počátky jsou připisovány Weberovi) a holismus (počátky jsou spatřovány u Durkheima). Ve svých textech jsem se také pokusil ukázat, jaké byly dosavadní přístupy k propojení obou pozic (Elias, Parsons, Berger – Luckmann, Bourdieu, Giddens) a v čem vidím možnosti tohoto propojení já sám (koncepce hraní sociálních rolí (2, 3) a struktur duplex (1, 2)). Další promýšlení těchto otázek mne přivedlo k názoru, že za východisko a základní kategorii sociologického myšlení bychom neměli považovat ani společnost (Comte, Durkheim…) ani sociální jednání (Weber, Schutz, Coleman…), nýbrž sociální proces (4, 5), ovšem v širším pojetí, než je tomu u Eliase (6, 5); tzn. měli bychom uvažovat o procesech na mikro-, mezo- a makro-sociální úrovni, které se liší mj. z hlediska času a prostoru). Úvahy o problematice sociálních procesů mne posunuly k novému promýšlení otázek systémové teorie (s kritickým pohledem na koncepci Luhmanna (7)). Systémové mechanismy nahlížím jako kumulaci efektů individuálních jednání mnoha jednotlivců, které mají svoji nadindividuální, holistickou a latentní povahu, své vlastní principy a logiku (7), jež nelze vysvětlit jen na základě analýzy mikrosociálních jevů (tj. individuálních jednání a interakcí jednotlivců).
Literatura:
(1) https://www.kosmas.cz/knihy/203793/individualismus-a-holismus-v-sociologii/
(2) https://www.emerald.com/insight/publication/doi/10.1108/9781787690370
(3) https://www.cupress.cuni.cz/ink2_ext/index.jsp?include=podrobnosti&id=374220
(5) https://link.springer.com/book/10.1007/978-3-030-52183-7
(6) https://www.databazeknih.cz/knihy/civilizacni-teorie-norberta-eliase-164976
(7) https://www.emerald.com/insight/publication/doi/10.1108/9781839090295