V hlubokém zármutku oznamujeme, že nás opustila Markéta Sedláčková

V hlubokém zármutku sděluji, že 16. dubna 2020 nás opustila Markéta Sedláčková.

Markéta Sedláčková se narodila 27. října 1976 v Praze. Vystudovala sociologii na FF UK a politologii na Sciences-Po v Paříži, pracovně působila na Katedře sociologie FF UK a současně také v Sociologickém ústavu AV ČR. Její tematickou specializací byla důvěra, sociální kapitál a demokracie, v poslední době se věnovala také tématu deprese jako sociálnímu fenoménu. Byla aktivní v křesťanském společenství a působila jako místopředsedkyně Akademické YMCY a členka redakční rady Křesťanské revue.

Těžko se mi píše, neboť se mi takové věci těžko vůbec věří. S Markétou jsme v roce 1996 společně nastoupili do prvního ročníku sociologie; ve stejném termínu jsme obhajovali diplomovou práci a skládali státní zkoušku pětiletého magisterského studia; vzápětí jsme současně nastoupili na doktorát. Po nějaký čas jsme se setkávali při zaměstnání v Sociologickém ústavu AV ČR a o pár let později opět znovu na katedře. V podobné okamžiky jsme si našli své životní partnery, založili rodiny a přivedli na svět potomky… Bohužel se toto naše spoluputování rozpojilo příliš, příliš brzy; a bohužel tím nejhorším myslitelným způsobem.

Markétin odchod je obrovskou ztrátou pro její rodinu a blízké, pro nás, kolegy a kolegyně, i pro její studenty, včetně těch, kteří ji ještě ani neměli možnost poznat. Její nadhled nad životními i pracovními záležitostmi bude chybět všem – na katedře, v Sociologickém ústavu, na konferencích a dalších setkáních; každému z těch mnoha lidí, se kterými Markéta spolupracovala na projektech, publikacích, výuce, nebo s nimiž si prostě jen přátelsky povídala při kávě. O její schopnost přirozeně vplout mezi ostýchavé a lehce nervózní nově nastupující studenty na Albeři a následně jim v prvním semestru otevřít bránu do světa našeho oboru způsobem, za který ji pak ještě dlouho skládají poklony na Vánočkách…, o tu bude ochuzeno mnoho dalších ročníků studentů. Všichni přicházíme o moudrou kamarádku a kolegyni, která nás obohacovala tím, co se v průběhu života dokázala učit o sobě samotné i o svém okolí. A která na základě vlastních zkušeností a poznání chápala, že pomáhat je smyslem života: „Pomoc přitom může mít roztodivné podoby, zdaleka nemusí pomáhat jen „silní slabším“. Věřím, že pomoc druhým osmyslňuje lidský život. Například fyzické utrpení, deprese, těžkosti ve vztazích mohou zpětně dostat smysl, neboť skrze ně získáváme schopnost pochopit utrpení druhých, být jim nablízku, pomoci.“ [odkaz]

Markéta prošla řadou nelehkých životních zkoušek a své zkušenosti a poznání přirozeně přetavovala v pomoc lidem kolem sebe: pozorností, nasloucháním, sdílením názorů, podněcováním, radami… A to, co tímto způsobem pro své okolí vykonala, se nikdy nerozplyne. Zůstává nám zde jako inspirace; jako vzor člověka, který sám sobě i ostatním pozorně naslouchá, aby následně s nadhledem a (někdy záměrně trochu poťouchlým) úsměvem ve tváři, nekompromisně trefil hřebíček přesně na hlavičku.

Markéto, děkujeme Ti za tu spoustu velkých i malých věcí, které jsi pro své okolí udělala. Z našich vzpomínek se nic z toho nevytratí.

 

Jiří Vinopal

Úvod > Aktuálně > V hlubokém zármutku oznamujeme, že nás opustila Markéta Sedláčková